Příběh československého lékaře Tomáše (Milan Kňažko), který se vrací po konci režimu Rudých Khmérů do Kambodže, aby zde pátral po své manželce.
Hraných filmů, které by se zaobíraly obdobím Rudých Khmerů, není všeobecně tolik, a snad o to větším překvapením pro mě byla tato spolupráce československých a kambodžských filmařů v režii Milan Muchny. Vznikl tak film s neobyčejnou atmosférou, jelikož na rozdíl třeba od mnohem slavnějšího Killing Fields, českoslovenští filmaři natáčeli na původních místech. Vylidněná města, hromady lebek, to vše dodalo velice hutnou atmosféru.
Osobně si myslím, že jedním z důvodů, proč tato událost není tak filmována je její specifikum. Většina cizinců totiž při převzetí moci Khmery byla nucena opustit zemi, tudíž většina adaptací pak hledá nějaký způsob, jak do filmu dostat „ty svoje herce“. I tu je to uděláno kličkou v podobě lásky mezi lékařem a místní tanečnicí , jejíž osudy následně sledujeme.
Jedním z příjemných překvapení filmu, kromě již zmíněné atmosféry, byly i další detaily, které jakoby navrátili zem o deset let do minulosti (natáčelo se v roce 1987). Osobně jsem se bál, že celý snímek bude působit dost levně, ale opak byl pravdou. Vojenská technika, úžasné davové scény. Všechno působilo skutečně věrohodně.
Co však kazilo dojem, byl dabing. Především v momentech, kdy Kambodžané „mluvili česky“, ale také i v případě slovenských herců (kromě Lasicy), kteří z nějakého důvodu museli mluvit také ryzí češtinou.
Po stránce příběhu je Devět kruhů pekla relativně banální příběh o lásce rozdělené genocidou. Ovšem i přes poměrně otravný dabing, má atmosféru, která rozhodně vtáhne do děje. Pro mě osobně snad i trochu zajímavější než zmiňované Killing Fields.
Hodnocení: 80 %
Kladmannův dodatek: Po dosledování filmu Killing Fields jsem měl náladu se podívat na něco podobného. S překvapením jsem zjistil, že takový film nemusím hledat nikde daleko, ale přímo ve vodách česko(slovenské) produkce.
Žádné komentáře:
Okomentovat